Jdi na obsah Jdi na menu
 


Předváděčka canisterapie v Domově pro seniory Atrium

28. 8. 2011

Letos v lednu otevřeli u nás v Liberci nový domov pro seniory. Je to v prostorách bývalého hotelu. Hezké místo a spousta lidí, kterým udělá radost nějaká maličkost.

Ozvala jsem se jim s nabídkou canisterapie. Slovo dalo slovo (možná spíš email dal email) a dohodli jsme prezentaci. Vzala jsem notebook, znovu si projela skryptíčka z kurzu a vyrazila jim povědět, o čem že to vlastně je. Pán, který je zde pro styk s veřejností, byl tím nápadem nadšen a tak jsme se domluvili, že u nich něco spácháme. Mezi tím jsme tam byli dohodnout detaily ještě jednou. Jako odborný a zasvěcený doprovod jsem s sebou měla Marušku. A tímto jí za to zpěně ještě jednou moc děkuju.

Uplynulo pár týdnů a z Atria se ozvali s nabídlou termínu,kdy by se jim předváděčka hodila. Domluvili jsme všechno, jak se patří a nakonec přibrali do party ještě Martinu a Elly. Jsou to šikulky.

Když nadešel den D, byla jsem docela vystreslá. Vím, že tak nějak o nic nešlo, ale stejně jsem chtěla, aby se to lidem líbilo. A to jak vedení, tak klientům domova.

Nakonec jsme program dohodli tak, že něco málo přes půl hodiny jsme dělali skupinový program a pak jsme navštívili několik pokojů s ležícími lidmi.

Skupinovka vypadala zkráceně asi takhle:

  • krátké úvodní slovo a představení mě, Martiny a našich terapeutů
  • pak malá ukázka psích kousků, několika povelů a od Martiny s Elčou i agility
  • nakonec potahání o uzel, hra na hledání hračky a rozloučení

Hodně jsem to zkrátila, protože si toho už spoustu nepamatuju. Ale ten pocit si pamatuju dobře. Byla jsem nervóza až za roh, ale hrozně mě hřálo, že se to těm lidem líbí.

Co se pejsků týče, Elly se samozřejmě ukázala jako rozumná psí dáma, která nemá zapotřebí krávoviny. Takže poslouchala, spolupracovala a klientům i personálu se moc líbila.

Momo se líbil taky, ale narozdíl od Elly se slušně rozhodně nechoval. Tvářil se, že jsem ho už tak měsíc nenakrmila. Na druhou stranu jinak byl moc hodnej a v pohodě. Akorát holt využíval mojí nervozity ve svůj nenažranej prospěch, no.

Závěrečnou odměnou skupinovky nám byl veliký potlesk a potěšené váře všech zůčastněných. To mě osobně moc hřálo.

Nakonec jsme se šli podívat s psíkama na pár pokojů k ležícím lidem. Bylo to skvělý. Těm lidem se rozzářily obličeje a vypadali, že jsme je opravdu moc potěšili. I když to bylo jenom pohlazení a podrbání, efekt byl k neuvěření.

Podtrženo shrnuto...bylo to skvělý a já moc doufám v další spolupráci.

Po příjezdu domů Momo padlo do postele a spalo a spalo až do rána bílýho. A podle zpráv z první ruky i Elča byla k.o. Já se jim teda nedivim. Vedro bylo ten den úmorný a když tak dlouho nedělali činnost zaměřenou na kontakt s tolika cizíma lidma, navíc v cizím prostředí...měli na výcuc plný právo. a pochvalu zasloužej velikou.

Závěrem moc moc děkuju Marušce za podporu a to že byla při ruce, kdykoli bylo třeba. A taky velkej dík patří týmu Martina - Elly za skvělej výkon.

Doufám holky, že jsme takhle nespolupracovaly naposled.