Jdi na obsah Jdi na menu
 


Coursing a sibiřská zima:-)

19. 12. 2009

Tak jsme si splnili maličké vánoční přání:-)

 

Po listopadovém tréningu jsme se přihlásili na licenční běhy na coursing. Minule mi Danťák neutek, tak jsem si říkala, že to prubnem znova a kdyby k tomu přibyl zápisek kamsi, že mu něco jde, měla bych radost. Po tom, co všude poslouchám, jak jsou dobrmani hloupí a neschopní, se hodí vědět, že ho něco baví a trochu mu to i jde. Spousta lidí v mém okolí totiž zastává názor, že můj psík je to nejhloupější stvoření, co vkročilo na naši zem a tak... jsem si řekla, že uvidíme. Ono, kdo chce psa bít, hůl si najde, sice platí, ale co na tom. Já ho mám ráda, on mě snad trochu taky a to nám ke štěstí stačí:-) já totiž vím, že není žádný tupátko;-) (mrkněte na fotky na: johanna-magdalena.rajce.idnes.cz/coursing_19.12/ a posuťe sami).  A tak jsem mu nadhodila návrh, že když to pěkně uběhne, bude to pro mě ten nejkrásnější vánoční dárek:-)

 

Ale abych neodbíhala:-)

 

Tak jsme tedy ráno vyrazili. Vstali jsme v šest, abychom v sedum ráno jeli busem, protože v sedum dvacet nám to frčelo do Stráže. Plán byl jasný :-D dojet tam a třičtvrtě hoďky počkat do začátku. Momo se zatím vyvenčí a bude koncentrován na běhání:-)

 

No, zažila jsem menší hysteráček po tom, co jestě za pět půl devátý nebyla na louce ani noha, protože od půly se mělo běhat. Tak jsem trochu zpanikařila, že jsme tam o hodinu dřív a Vitoušek mě chtěl zabít. Dante klepal kosu a my už taky nebyli zrovna v žáru. A to jsme tam byli teprve necelou hodinu. No, člověk v mínus patnácti nic nenadělá.

 

V půl se tedy přiřítil pán s navijákem a chvilku po něm Maruška a pak už se to vcelku sypalo. Dokonce přijel i oheň v kotlíku:-)

 

A pak se tedy Dantík vydal na trať. Nejdřív jednou jen na rozběhání. To byla docela vtipná Obrazekscéna. Běžel moc pěkně, měl svoji koňskou deku a pelášil. Doběhl do cíle a jak neměl košík, popadl tu kůži, co honil. Tu jsem mu vzala a tak poodběhl a našel kůži větší a krásnější, a tak si ji vzal. Odnesl si ji do lesa a tam ji počal cupovat. Volala jsem Ke mně, ale zcela bez
úspěchu. Házela jsem po něm zaječí hlavu v naději, že ji popadne a celou tu velkou kůži pustí. To se nestalo a tak jsem použila fintu. Na stopovačku jsem připla tu hlavu, hodila ji k němu a uděla takovou novou návnadu. A tak miláček pustil velkou kůži, popadl hlavu a někde za stromem ji v poklidu zbaštil...asi.

 

 

A pak, když Maruška přivezla téměř slušivé trikotky skoro univerzálních velikostí, tak běžel s Pavlíninou Induškou a moc jim to šlo. Indie byla Danťákovi celou dobu úplně v patách a na to, že má o půlku kratší nožky, mi to připadá jako parádní výkon:-) Obrazekno a tak to pěkně doběhli a oběma to uznali, jako, že JO :-) Běželi v oblečku a s košíkem, ale bez obojku a to je vždycky pro Momouše hec, protože může pláchnout, kór takhle na louce. Ale dal to :-) pak běžel Momo ještě sám a to dal taky krásně a taky jako JO, jen už bylo vidět, že je z tý zimy a brzského vstávání ještě za tmy dost mrtvouš, a tak jsme ho nepřepínali a jeli jsme už pak domů. Tam padnul do postýlky a usnul spánkem spravedlivých a uběhaných:-)

A ten třetí běh si necháme na tepleji:-)