Jdi na obsah Jdi na menu
 


Intenzivní kurz poslušnosti

17. 8. 2010

Už nám zase začalo Smečkování. Tentokrát je kurz zakončen zkouškou ZOP. Bude to sranda, tak jsme se přihlásili. Sice jsme zjistili, že musíme z pravé nohy přesedlat na levou a u toho mít pořád povel "k noze", což je trochu oříšek, ale na druhou stranu je to i velká výzva. A i kdyby to neklaplo, tak aspoň budem konečně chodit nalevo jako ostatní.

Včera bylo hezky a svítilo sluníčko. Dante se snažil, protože chodí na Smečku moc rád. Ale jedna věc mu nešla. Povel "volno" umí moc pěkně, ale povel "ke mně" včera znamenal" seber se a utíkej co nejdál u paničky, stihni u toho všechno očuchat a označkovat, ale hlavně se nenech chytit". Popravdě mě to moc neštvalo, protože jsem to čekala. Vím, že když sundám šňůru, Dante mě vypouští z vnímání. A tak jsem ho prostě volala a chodila sem a tam, než se podařilo ho ulovit.

O to větší pro mě bylo překvapení, když dneska Dante předvedl špičkově nejen "volno", ale i "ke mně". Prostě se na fleku otočil a radostně přiběhl. Zůstala mi čelist dole, protože to bylo víc, než nečekaný.  Ale měla jsem z toho hroznou radost.

Dnešek byl deštivý a studený, a tak Dante sice pěkně chodil navolno u nohy, ale nelíbilo se mu odložení v tom mokru a tak vstával a prozpěvoval. Ale jinak mám z toho pěknej pocit. Hlavně z toho přivolání.

Ale bomba nejbombovější je, že včera nám Jitka nabídla, že nás sveze a... dokázali jsme to . Včera na sebe kluci vrkli, ale dneska ráno, když nás Jitka vezla znovu, už nevrkali a když jsme jeli domů, bylo to v klídku. Mám z těch našich koňů vážně velkou radost. Říkám si, že i kdyby nic jinýho a v sobotu jsme byli všem pro srandu nebo za ostudu, pořád nás může hřát tohle. To je mnohem víc.

Takže ,Jitko, DĚKUJEM, mám z toho skvělej pocit.