:-( pes je i závazek
Mít psa má i svý stinný stránky. Nechce se mi to sem psát. Ale na druhou stranu jsem toho plná a někde to ven musí, že jo...
Volal mi kamarád. Jedou do zatopenýho Hrádku, protože záchranáři tam po 12 hodinách flušou z posledního. Potřebujou pomoct. ALE! nevědí, kdy se vrátěj...nevěděj ani, jestli večer, v noci nebo zejtra ráno...prostě nevědí. No a já stojím před dilematem... Tak hrozně ráda bych jim jela pomoct, protože mám zdravý ruce a nohy a umim držet lopatu. Ale mám doma pětatřicetikilovýho hověze, co ho nikdo nepohlídá(někdo nemůže a jinej nechce). A on prostě musí odpoledne a večer ven. A do zatopený oblasti ho brát nebudu. Akorát by se motal a s tím, jak jsme v našem "vztahu" daleko, by mi ještě někam fouknul...a...prostě je to blbost ho tam brát.
Takže sedim doma...maximum, co jsem mohla udělat je, že jsem to hodila na FB a teď čumim naštvaná z okna. Protože ono by to šlo, kdyby byla vůle i jinde, než u mně. Ale holt není. Tak budu dál civět na louže před barákem a kousat se do rtu. Protože nemůžu jet pomoct lidem, který to potřebujou. Zejtra začínám náročnou brigádu, tak se prej musim vyspat a mám si srovnat priority a ne házet celou noc lopatou bláto...
Dopr***. Vážně jsou věci, který nejdou, i kdybyste tak moc chtěli.