...a někdy to prostě klapne:-)
Je to pravda odvěká...ale člověk se stejně musí pořád přesvědčovat na vlastní kůži, i když mu to všichni kolem říkaj.
Dneska se mi zas všechno potvrdilo. Když jsem psychicky v kondici, tak se to moje telátko může přetrhnout, aby udělalo všechno, co mi na očích vidí a co mi na duši přečte.
Tak trochu jsme najeli na jiný systém ranního venčení( uvidíme, jak dlouho bude fungovat). Máme na venčení stálou trasu, kde máme vymezeno, kudy chodíme u nohy a kde se může volně očuchávat a očůrávat. Už to nějakej ten pátek praktikujem a tak Danťák nejspíš přesně ví, kde po něm chci způsobnou ladnou chůzi po mé pravici.
A tak jsme teď místo na vodítku začali chodit už jen na stopovačce. Danťák se v těch volnějších prostorách víc vyblázní a v těch, kde se má chovat způsobně, makáme na tom, aby šel u nohy vpodstatě navolno. A musím říct, že dneska jsme se nejspíš vyspali dobře oba. Byl úžasnej a ťapkal jak zlatíčko, jako by ho někdo vystřihl z filmu o ideálním koníkovi takže i já jsem pak mohla být v klidu a nenervovat se. Naštěstí jsme ani nepotkali žádný jiný pesáče, co by nás rozptylovali a dělali zajímavý cíle, takže prostě idylka