Jdi na obsah Jdi na menu
 


Blbá, blbá, blbá...aneb Ať není o prázdninách nuda

Měli jsme zas víc, než akční víkend... Mám občas pocit, že už tolik vzrušení není snad ani na hranici normálu. K veterinářovi bychom si nejspíš mohli zařídit permici a na průšvihy a přidělávání starostí jsem fakt machr...

No, ale vezmem to od začátku. Vyplynulo z toho totiž i pár ponaučení, o která bych se ráda podělila.

V pátek odpoledne mi zazvonil mobil. Volal spolužák ze základky. Má minimaltézáčí slečnu a občas chodíme venčit. Tak říkám: Copak? A on, že jede na víkend pryč a rodiče nejsou doma a že by potřeboval pohlídat čubinu, tak jestli o někom nevím. Naši psíci si nevaděj, tak jsem se nabídla, že může být u nás, že to zvládnem. Prcek má 4 kila, to ani nebude znát, že bude doma další pes. Tak jsem mu řekla, ať ji přivede. Za chvilku dorazili. Dostala jsem k ní igelitku s papčem a jala se vyptati, co bych měla vědět. Třeba jestli vstává ráno v nějakou určitou hodinu, kolikrát denně jí atd. Všechno jsem vyzvěděla a když byl páník na odchodu, povídá: jo, a dohárává, ale to je v pohodě. Načež ve mně hrklo, protože na to jsem nebyla připravená. Tak říkám: jak jako dohárává? - No, 5.den, tak to už končí a stejně psům moc nevoní, to dáte... a zmizel.

Stála jsem v těch dveřích a vstřebávala pojmy 5.den a dohárává. Nepochopila jsem, jestli teda 5.den hárá, nebo 5.den, co dohárala. Po chvilce jsem to teda vztřebala a musela ještě odjet. Takže jsme maltézandu přesunuli k Vítimu na chatu, protože maminka odmítla mít doma Momo a háravku a být na ně sama. Během večera jsem ještě obvola a Gabču a Míšu, abych zjistila, co vlastně obnáší tohle fenčí období (a moc jim tímto děkuju za rady a podporu). Udělali jsme Lili kalhotky z bratrových spoďárků a vyrobili jsme jí pelíšek z prádelního koše s tím, že bude s pát u maminky v pokoji, protože s Dantem vedle ní by se nevyspal nikdo. Lili vnoci vlítla do postele, takže celý víkend okupovala mamince peřinu, ale zvládly to dobře.

V sobotu mě Dante vzbudil v půl 7. ráno. Měla jsem za to, že to kňourání patří k jeho dobývání se za voňavkou. Tak jsem mu vysvětlovala, že prostě ne. Byla jsem rozespalá a protivná a podepsalo se to na mým úsudku. Dante se nehodlal uklidnit, tak jsem ho složila mezi dveřma. Pak jsme šli ven a tam jsem zjistila, že Dante se nerval do maminčiných dveří, ale chtěl ven, protože ho vzbudil průjem. Takže jsem BLBÁ, BLBÁ a BLBÁ... A kdybych byla jen trochu pozornější, neudělala bych takovou kravinu. Bylo mi to líto. Ale byla to jen špička ledovce.

Dante dostal pěknej průjem. Takže mě za dvě hodiny hnal ven znova. A světe div se, při naší věčný smůle, srágora byla napůl řízlá krví Tak jsme vzali doma pár kaček a letěli na veterinu. Říkala jsem si, jestli to nemůže být z toho, jak jsem ho složila. Ale vzbudil mě přeci už před tim, takže asi ne. Říkala jsem si, jestli to není tou háravkou, ale doktor mi to vymluvil. Řekl, že to může mít tisíc a jednu příčinu a že mu mám dát takovou pastu na střeva a počkat. Že dokud nezvrací, máme mít jen dietu. Tak jsme vzali pastu a šli domů. Po cestě ale Dantík místo normální hnátky kakal už jenom čistou krev, takže jsme došli domů a rovnou jsem volala doktorovi, co dál. Otočili jsme se na podpatku a šli zpátky k němu. V půli cesty byl Dante tak vyřízenej, že jsem ho táhla za sebou a sotva zvedal nohy. Tak jsem sáhla po tréningu nošení a svoje štěňátko jsem si odnesla. Docela jsem si v tom vedru dala. U doktora dostal Moj ATB a něco proti bolesti, totální hladovku a následně dietu. Měla jsem mu dát tu pastu, ale sám ji nechtěl (je dost aromatická) a když jsem mu to stříkla do papuly, málem se poblil, takže jsem to nechala bejt. Dneska jsem to zamaskovala do rýže s rybou a jak ta ryba smrdí, tak to snědl hezky.

Každopádně sobotu jsme proběhali ven a na střídačku z něj šel jen krvavej průjem nebo samotná krev.

Co se týče fenky, chvílema jsme je pustili dohromady, abychom zjistili, jak moc je Dantovi špatně a byl vesel a pořád ji vyzýval k hraní.

V neděli se nám průjem trošku zmírnil a taky háravou situaci jsme podchytili líp. Holčinu jsme uklidili na gauč, když byl Dante v kuchyni, takže jsme nakonec koukali na film v jedný místnosti a Danťák v klidu ležel a bylo to v pohodě. Lili měla jet domů v neděli dopoledne. Ale kamarád se ozval až odpoledne s tím, že večer se pro ni staví. Pak už byl nedostupným volaným účastníkem a v devět volal, jestli by si pro ni mohl přijet až ráno. To byla maminka trochu naštvaná, že je to nezodpovědnost, což je pravda, neb neozvat se jen tak nechat psíka někde bez zavolání, že je to jinak, než jsme se dohodli, je blbý...

No, každopádně už jsme to zvládali docela dobře a dneska ráno, k mému velkému překvapení byli oba psíci s námi v posteli a Danťák si dal v klidu říct, že bude ležet, nebude kňourat a že odpočíváme a nebudem se honit za voňavýma prťkama.

Každopádně tento víkend byl pro mě v mnoha věcech velmi poučný.

1) chce-li někdo pohlídat psa (fenu), pořádně to příště zvážim a promyslim, ne, že hned akčně řeknu, že jo, když je tak malá

2) zeptám se hned, jestli nehárá (popř. doporučim hlídání u někoho, kdo má taky čubinu)

3) nebudu předpokládat, že všichni, kdo mají doma psí slečnu, vědí, co je hárání (neb něktěří ani netuší, že hárá ne 1, ale 3 týdny) ... to, že jsem to pořádně nevěděla já, je smutný, ale tím, že jsem fenu nikdy neměla, jsem to nikdy hloubš neřešila (aspoň vím, co dál napravovat)

4) zjistila jsem, že akutní krvavý průjem může být příznakem potravní alergie stejně, jako prasklý polip nebo vřídek ve střevě

5) taky vím, že z toho, co bych ne chtěla, ale aspoň měla o psech vědět, vím asi tak 0,0001% a mám pořád parádně na čem makat

6) zkusila jsem si, jaký to je mít dva pejsky a je to určitě dobrá zkušenost

7) zjistila jsem na vlastní kůži, že s trochou zodpovědnosti a sebezapření je možné chovat dva psí jedince opačného pohlaví, aniž by byli zmrzačeni...ale vyžaduje to určitá omezení...takže vy všichni(Pavlína, Svatka, Luďka a další odvážní), kdo máte doma kluky i holčičky vcelku se vším, s čím se narodili, máte můj velký obdiv

a závěrem jsem zjistila, že mám báječnou maminku i Vítiho, který mi moc pomohli, když jsem lítala všude možně a oni se tak skvěle postarali.

No, teď čekáme, co bude s Mojem... Lili už je doma.

Tak nám držte palce, ať je to něco nehroznýho...budem vám moc vděční.