Hlídání Páji :-D
Tentokráte jsme si na hlídání nesvěřili pejska, ale moji kamarádku. Potřebovala někde přenocovat, neb měla zkoušky a je až z jihu Čech. Říkám: "beze všeho, u nás je místa dost". Pája ráda psy a tak všechno živý. Danťáka zná, nevaděj si a tak.
No, tož Pája přijela a já zjistila, že můj pes mě (a nejen mě) dokáže neustále překvapovat a uvádět do nejneuvěřitelnějších situací. Danťák se totiž do Páji totálně a bezhlavě zamiloval hned po tom, co vlezla do dveří. Úplně mu přeskočilo a hodil režim "přepnuto na mimoně". Tak jsme šli ven, aby se Pája, než se vrátíme, trochu vybalila, mrkla ještě na učení a tak. Po návratu ovšem o moc líp nebylo. Dante dejchal, jak když asi za chvíli praskne, oči mu lezly z důlků a nebyl vůbec při smyslech. Když byl od ní tak na dva metry, čučel a řval, jak raněnej. To jsem si fakt přála, aby místo pohodovýho večera s vínkem nastal večer plnej "ne" a "dolu". Ještě, že Pája je drsná holka a ani v nejmenším ji to nerozhodilo. Vždycky, když na ni Danťák skočil, tak ho sejmula a dost natvrdo to zatrhla. Tak měl panáček navečer trochu dámské buzerace. Myslim, že teď už to ani neví.
Bezradně jsem volala Pavlíně a Marušce, jestli nemaj nějakej fígl. Skončily jsme u toho, zavřít psa z dosahu, protože nic jinýho na převedení pozornosti prostě nefungovalo. Kdyby ho u nás šlo někam zavřít, byl by to plán A+. Bohužel to nějak nešlo, takže (a tady díky Bohu za Smečku a učení si hrát) jsme vytáhli uzel a heclýho Mojmíra přesměrovali na rubání uzle. Rval se jak divej. Však taky z fungl novýho uzlíku zůstalo pár cucků. Celou dobu koukal, jestli už Pája na to chlapácky rvaní zabírá. No, a tak se stalo, že během několika hodin úplně přepnutý hlavy začal pomaličku reagovat i na brambůrky na stole a když zrovna neměl hubu zacpanou tim smotkem, tak už ani tak neřval. Shruba od čtyř jsme teda našly klid tak v jedenáct večer. Když jsem totiž zblejskla, že Danťák už se trochu víc při smyslech a začíná dejchat pomalejch a půjde už udržet, prostě jsem ho popadla, složila láskyplně na bok a držela si ho u sebe. Pořád po očku sledoval, jestli se nenajde příležitost na to vlítnout, ale byl mnohem klidnější. Kolem půlnoci už dokonce zavřel oči, tak jsem si ho napolohovala na sebe a mohly jsme konečně přistoupit k původnímu plánu prokecanýho večera.
Dneska ráno? Pája vstala, Danťák jí dal pusu na probuzení a tím velká láska hasla. Jídlo zas vede a všechno ostatní je mu šumák. Nejspíš měl večer nějakej záchvěv nezkrotný mužnosti. Zažila jsem ho v tomhle přepnutým režimu jedinkrát v životě, a to, když byla krátce po hárání jeho největší láska Biggi. Jinak ho od háravky odvedu v klidu a bez cuknutí šňůrou skoro vždycky.
Tentokrát ani nikdo hárat nemusel a mazec to byl, jakej jsem fakt nečekala. No, řeknu vám, že pro lidi, co na to nejsou zvyklý, je asi těžký si myslet, že můj pes není úchyl, když ho víc rajcujou moje dvounohý kámošky, než jeho čtyřnohý. Ale co naděláme? Jak říká Pavlína, "je to prostě silnější než on, tak mu to nemůžem mít za zlý".
Chudák malej asi sám takovej nášup nečekal a ráno ani nechtěl vstát na venčení. Teď už zase spí, oči má podlitý krví z únavy a vypadá, že dneska nevstává teda na nic.
Tímto jsem trochu více pronikla do problematiky psů přepnutých na pudy a vám všem, kdo máte doma ty kluky s holčičkama dohromady a pořád to zvládáte s kulkama, neskutečně držim palce. Máte ůj obdiv a úctu.