Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jaro a louky a klikr a kouzlo osobnosti

Večer máme zas trochu hraní a tak jsem se rozhodla vzít Moua někam dál, než jen kolem sídliště. Venku je fakt nádherně, tak se trochu projdem a pocvičíme, ne?

Vzala jsem náš novej pamlskovník, stopovačku a taky klikr. Uděláme nějakou tu chůzi u nohy, přivolání a pozice...

Vytáhla jsem klikr a připravila ňamky... Mou - debil zběsilá - se na mě ani nepodíval, povely nejspíš konsternován okolím ani nezaslechl... Po čtvrt hodině marných pokusů upoutat jeho pozornost ňamkama a odklikávat, co bylo dobře, jsem se na to prostě vykvákla. Klikr jsem nacpala zpátky do kapsy a rozhodla se to udělat za pomoci kouzla svý osoby. Takže natvrdo NE!, nečum tam, K NOZE! a DÍVEJ NA MĚ! Psa jsem vytrhla z jeho nej zájmu prostě tím, že pracujeme, protože já chci. Pozitivní motivace Danta moc baví, ale jde mu spíš v menších uzavřených prostorech, který už zná. Na otevřeným prostranství, kde se nachází milión krtinců, myších hnízd a patníků, jež je třeba podepsat, mu to jde o poznání hůř. Tam zpravidla začínáme povelem NE!

Takže klikr a ňamky na ven si necháme až na jindy.

I přes počáteční vytočení jsme si nakonec užili krásnou procházku. Vydali jsme se po dlouhý době do Ski areálu. Je tam velkej prostor, na kterým je pes dlouho vidět, tak jsme zkusili, co to udělá. Po cvilce jsem se osmělila a pustila stopovačku. Dante lítal jak šílenej. Stopoval myší podzemní plány, občas kopal a občas běžel na můj vkus docela daleko, ale pořád si mě po očku hlídal. Když byl dost daleko, schovala jsem se občas do příkopu a čekala, co on na to. Byl-li hodně zabrán do lovu hlodavců, ještě jsem pískla, aby se probral. Světe div se, FAKT! si mě hlídal. Zkoušeli jsme i přivolání a taky odvolání od polorozkopanýho myšího hnízda. Snažil se ušák báječně. Pochvalou mu byla "jen" má radost, protože samým vzrušením nebyl schopnej sníst pamlsky a sice si je bral, ale v zápětí mu při běhu padaly z huby do trávy.

Danťák se proběhnul a pomalu jsme se vydali domů. Šlapal u nohy a koukal na mě jako na obrázek, je to pašák a já si táhla bradu údivem po zemi. Takhle parádně snad ještě nikdy nešel.

A aby těch úspěchů nebylo málo, po příchoduu domů jsme si poprvé v Momoživotě dali sprchu přímo v koutě. Dante měl ze sprcháče a vůbec celý koupelny hrůzu. Trvalo nám rok, než jsme společnými silami dospěli k cíli, kdy ukážu na kout, řeknu hop a Dante jde sám dobrovolně dovnitř, sedne si a sedí. A jak kopal venku ty myši, byl zas celej jako v bahenní mzábalu. Tak jsem ho usadila, odpustila si vlažnou vodu a osprchli jsme poprvé nožky. Dante se sice asi dost bál, ale držel a byl moc statečnej. Mám z toho radost a myslím, že i on má.

Fotky nemám, protože foťák jsem půjčila...