Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kobližník Ronýsek

11. 7. 2012

Máme na týden na hlídání kamarádovic štěndo. Je mu cca 7m. Je to útulkáček a pravděpodobně manchesterský teriér, kdo ví. Je to moc prima kluk a umí automaticky všechny věci, který se Danta snažím už léta naučit. Na druhou stranu Dante umí spoustu hovadin, který Ronýska teprve čekají. 

Máme prcka od soboty a daří 

img_4155.jpg

se nám několik málo úspěchů. Ronýsek je veselá kopa a tak se pořád raduje. Vždycky, když se moc zaraduje, stane se mu maličká nehoda. Včerejšek považuju za MEGADENBEZNEHOD, poněvač jsme neměli ani jeden "únik" . Byli jsme na první společné vycházce jen já a kluci. Oba pánové navolno a fungovali naprosto báječně. Byli jsme na větší i v pondělí (vzali jsme i mou kamarádku, aby nás bylo víc), ale ta zdaleka tak bezproblémová nebyla, neb Mouš nalezl hromadu plesnivýho chleba (cca 1x1m a tak skoro půl m do výšky - fakt hodně chleba) a musel se začít futrovat.

Včerejší vycházka byla nanejvýš pohodová. I Momouch se snažil chodit pěkně na přivolání. Ronýsech chodí parádně pořád. Přibíhá napoprvé nadšeným sprintem - a to i zprostřed hry s jiným psem. To si moc užívám. Na povel "fuj" pouští odpornosti, který čas od času (ale fakt jen málokdy) objeví. Narozdíl od něj je můj pes véééliký ignorant. Včera se moc snažil a tak byli oba véééliký pašák. 

Dnes ovšem slunéčko opět zašlo. Hned ráno se Ronýskovi stala nehoda. Ale byla komická. Protahoval se po probuzení na zádech a Moušek mu chtěl očuchat bříško. Tak mu Ronýsek načůral rovnou do čumce . V zápětí přišla nehoda č.2 u vchodových dveří a pak při připínání obojku z radosti, že jdeme ven. Tím si Ronýsek vybral svoje a na řadu přišel Danťák. Zajeli jsme zas kousek za sídlák (autem - v rámci Momo tréningu, Ronýsek je zkušený cestovatel). Oba psi byli celou dobu navolno a poměrně pěkně spolupracovali. Přiblížili jsme se k "plísňochlebomístu" a tak jsem změnila trasu, aby nebyl důvod řešit nekázeň. Momoušek je ale hledač pokladů a našel si vlastní náhradu za ten humus. Hnijící srnčí hnáta se jevila jako plnohodnotná cena útěchy a tak jsem ji zabavila. Psy jsem odkázala do patřičných mezí a světe div se... Moušovi to vydrželo asi tak 10 vteřin. Ťapal přede mnou, rázem to otočil a letěl zpátky. Kost si narval mezi šprincle košíku a tudíž mohl zdrhat i s úlovkem. Heslo pro následující honičku znělo: "nenechat psa stát a žvejkat, takže honit, co to dá". Chvíli to braljako srandu. Pak mu došlo, že můj nas*anej výraz a povel "stůj" asi něco znamená a cca na 8. zařvání zůstal stát. Sundala jsem koš, vypáčila kost z krku, psa přizabila, připla na šňůru a s ustálenou hladinou vytočenosti jsme odešli bok po boku. Vedle skotačivě pobíhal Ronýsek a nejspíš se nesmírně bavil tím, jak si s Dantem neustále dokazujeme, kdo tomu soužití vlastně šéfuje. Odešli jsme značný kus cesty. Pustila jsem šňůru a zavelela "ke mně". Pes se otočil a provinile přišel. Přišla sprška "sedni" a "k noze", kterouzpracoval velmi kvalitně. Odepla jsem šňůru a znovu jsme zkusili "ke mně", "k noze" a "sedni". Pes se jevil být při smyslech, byl tedy vypuštěn s povelem "volno", prcek se rozběhl za ním. Následovalo opět "ke mně" a jak jsem čekala, prcek se vrací první. Ale i velkej brácha nakonec dorazil. Pochvala. Jó, možná se už zlobí míň. Volno. Ke mně. Vrací se. Pochvala veliká. Asi se to vyplácí, když se tam občas stavím. 

img_4219.jpg

Kůň byl volán v cca 1-2 minutových intervalech a vracel se na první přivolání. Jeho rychlost se ovšem blížila běhu slimáka se zlomenou nohou... Nu což...vracel se? Vracel! 

Jsem tedy vcelku spokojená. Moje nový tenisky se osvědčily jako lovuschopný. Štěně na hlídání se ukázalo být 95% poslušný. Momoušek si utvrdil pozici "ignorant smečky" a já zjistila, že moje nervy nejsou tak dobrý, jak jsem si namlouvala. Ale aspoň vím, na čem mám pracovat .

Závěr je jasnej. Všichni cizí psi světa jsou poslušnější a méně žraví než Dante. Vím to a musím se s tím naučit žít. V mezičasech se naučím běhat stejně rychle jako Mojmír a pořídím si rentgenový brýle, abych věděla, kde se co v lese válí...pro případ, že to nezachytím, budou ty geniální brýle sloužit i k tomu, abych viděla do útrob toho pažrava a věděla, co se v něm odehrává . To je tedy plán do budoucna.

Všem vám přejeme krásný léto a kdybyste se chtěli podívat na fotky z našeho soužití, který jsem pracovně nazvala "Maminko a tatínku, jsem na letním táboře u tety s velkým bráchou", koukněte TADY.