Mlčky a funkčně :-D
Máme teď s Moušem trochu náročnej týden. V úterý jsme ani nebyli na Smečce, protože jsem nemocná. Sobotní licenční běhy jsme si ale utýct nenechali. Tak do sebe klopím čaje, vycházky jsme zkrouhli na minimum a snažíme se odpočívat. Moušek je mazlivější než jindy a mně je mizerně.
A teď máme menší zátěžovku. V sobotu po coursingu jsme měli večer hraní s kapelou. Byla to taková jam akce, žádný drama. Každopádně po tejdnu se zázvorovým čajem mi stejně neni líp. Přišla jsem na Špalky a odzpívala zvukovku. V průběhu večera se asle stalo, že moje hlasivky podlehly náporu tý hnusný choroby a v půli 2. série koncertu mi prostě vybouchly. Ploužák od Scorpionů jsem dozpívala ve stylu parodie sama na sebe (je dost těžkej i na zdravej krk, natož na to, co mám teď já) a zbytek koncertu jsem přenechala kolegovi zpěvákovi. Po zbytek večera ze mě lezlo jen sípání a to, i když jsem se fakt snažila. V neděli ráno už jsem bohužel tolik štěstí neměla a až k večeru jsem se chvilkama "rozmluvila" aspoň na minimálně slyšitelnou hladinu. Dneska? Nedostanu ze sebe ani ťuk. Hlasivky mám oteklý jak blázen a myslim, že ještě pár dní potrvá, než si pokecám.
A proč to sem vlastně píšu? Protože bejt němá a mít psa žrouta-ignoranta, to je vážně k sežrání. Mojmír se neustále vrhá po nějakým jídle, chodí, kam nemá a tak. A já najednou nemůžu zařvat svý mocný NE! Najednou musim jeho pozornost upoutávat pískáním, mlaskáním a jinýma zvukama a on si může vybrat, jestli se podívá, protože zvýšit hlas nemůžu. Nemám kam. Venku to byla síla. Mouš se vrhal, kam potřeboval a na mě nebral moc ohled. Naopak doma funguje na pohled očí a posunky výborně (nemůžu ani šeptat, poněvač na hlasivky je to prej hroznej mor). Takže jsem velmi vděčná za ty hodiny na Smečce, kdy jsme trénovali vodění psa mlčky a bez povelů. Člověk si tam tenkrát říkal, k čemu by mu to bylo, když má ty povely...a dneska, kdy ze sebe nedostanu ani hlásku, vidím, jak neskutečně praktická věc to pro někoho včetně mě může bejt.
Takže poučení pro mě? Neverbální komunikace a natrénovanej pohled na psovoda je velmi praktická věc. Stejně tak i vodění psa na ruce a upoutávání pozornosti jakkoli jinak než povelem "dívej na mě". Teď se to fakt hodí.