Jdi na obsah Jdi na menu
 


Taková maličká drobnůstka:-)

3. 12. 2009

Vlastně to vůbec není nic obrovitánského, nic na velké chlubení se...ale já mám radost. Většina psovodů by mi řekla: "No a co jako? Ty s takovou blbinou naděláš, to má být automtický." Ale pro mě je to krásný. Není to totiž samozřejmostí, že by Danťák vyrobil vycházku s účelem mě potěšit naprosto skvělým vnímáním mé osoby. Normálně to vypadá tak, že mě tahá po všech loužích a jakékoli moje povelování úspěšně ignoruje. Obzvlášť od té nemilé události, kdy se rozhodl být už velkým klukem a sepral se. Od toho dne byl totiž na zabití, nereagoval vůbec na to, že po něm něco chci. Obrazek

A dneska se stal zázrak. Asi ví, že jsem potřebovala už trochu zvednout náladu a tak mi šel celou dobu u nohy na povolený šňůře, koukal na mě a cokoli včetně lehání do mokrýho a omrzlýho listí dal úplně s přehledem. Skoro jsem si říkala, jestli mi ho přes noc někdo nevyměnil. Dokonce nevyletěl na žádného kolemjdoucího a když jsem hodila voďák na zem, šel mi u nohy bez odbíhání stranou a předcházení :-) a co bylo úplně nej? Šli jsme po schodech, sundala jsem mu šňůru a šel vedle mě jako beránek, žádný utíkání napřed nebo sbíhání ze schodů zpátky, čmuchání u sousedovic dveří a štěkání na jejich voříška skrz dveře, jak bývá téměř každodenní rutinou. V mezipatrech si sedal, lehal, čekal, točil se... Byl prostě báječnej...

A tak, ač je to pro většinu lidí nejspíš normální, že jejich pejsek poslouchá, mě to potěšilo a zkrásnilo mi to den, když ten lump jednou dělá, že ke mně patří:-)