ZOP podruhé
Když tak koukám na název rubriky, kam to píšu...říkám si, kam tak asi spějeme.
Opět nám to nevyšlo... Můžu s čistým svědomím říct, že letos jsme byli připravenější, než loni. Ovšem stále ne asi dost. Máme holt pořád na čem pracovat.
Chtěla bych říct, že mám velikou radost z toho, že jsme se dostali dál, než minule. Jsem na toho mýho pacholka hrdá.... Ale stejně je mi to tak nějak líto.
Necháme si úspěch asi na jindy. Až bude vhodnější doba...sluníčko... a tak.
DOPLNĚNÍ:
Zapomněla jsem říct, že Momouš dnes zvládnul půl hodiny v autě sám a bez řevu - velká pochvala. A že taky na těch ZOPkách dal první přivolání moc krásně a při chůzi u nohy bez šňůry se moc hezky snažil. Byl dobrej, ne že ne. Jenom máme ještě hodně práce před sebou. Ale dneska mi došlo, jak moc se toho naučil za tu dobu, co se máme. A taky mi došlo, jak moc se změnilo naše soužití...dívá se na mě, hlídá si mě a tvíří se, že ke mně patří... Tak co, že to nemáme...tohle je pro mě mnohem víc a je to dobrej pocit:-)