Jdi na obsah Jdi na menu
 


I kluci :-)

V sobotu asi v půli výletu mi volala Jitka...chtěla jít s námi, ale nakonec se to nějak nepodařilo. A tak jsme se dohodly, že bychom mohly v neděli vyrazit na něco menšího.

A padla neděle, tak jsme šli...obsazení Jitka a Bagys + já a Dante. Bylo trošku hnusně, ale to neva. Stálo to za to.

Bagys už na parkovišti vyhlížel, kdo se ještě přidá a když jsme vyrazili, očividně nedokázal pochopit, co má za smysl vycházka bez holek a ještě s Danťákem . Chvíli se ohlížel zpátky, jako bychom tam někoho zapomněli, ale pak si dal říct a šel pěkně.

Kluci už se znaj a bylo to vidět. Dante se tvářil, že mu je opět jakákoli společnost naprosto ukradená. Jako vždycky si razil cestu vůdce a musel jít první. Bagys to jaksi respektoval a tak se celou cestu ochomejtal kolem Jitky a chvílema kolem mě. Vypadalo to, že se čas od času pokoušel Danta tak nějak vyprovokovat, jestli by do něčeho nešel. Ale pravda, vypadalo to nevinně. Občas, když  byl Danťák moc blízko, vrknul na něj. S oblibou taky používal mužná gesta mocnýho zahrabávání po přeznačkování Dantových vzkazů , ale co bylo naprostou novinkou, začal to zkoušet i přeze mě. Když byl Dante opodál a sledoval mě spíš jen periferně, Bagys se přikámošil a hupsnul na mě. U toho tak po očku sledoval, co Momouch na to. Myslím si, že začíná mít potřebu si ujasnit, kdo tomu tady bude šéfovat. Faktem je, že Dantovi to bylo tak trochu fuk. Koukal na to, jak se kámošim s jeho sokem a ani se neobtěžoval přijít a nějak to řešit. Mám pocit, že žárlivost ho snad pomalu opouští a z toho mám radost .

V podstatě se nám tedy v neděli podařilo absolvovat krásnou dvouhoďkovou vycházku bez sebemenší šarvátky a z toho jsme měly a ještě teď máme s Jitkou ohromnou radost .

Říkaly jsme si, že by asi nezaškodilo udělat to víckrát, aby se kluci časem začali v rozumný vzdálenosti aspoň ignorovat. Všechno je to samozřejmě o čase, práci a taky o věku pejsků a našich zkušenostech...ale věříme, že když tomu něco dáme, tak se to podaří .

Dante se po vycházce tvářil, jako by nic. Asi mu to bylo vážně fuk. Poslední dobou je mu fuk víc věcí...nevim proč, zřejmě dělám něco špatně...a nebo jen nemá náladu. Ale na Bagýskovi bylo úžasně vidět, jak i taková procházka lesem bez cvičení povelů může bejt náročná jak blázen. Když jsme došly zpátky na parkoviště, byl fakt unavenej...a já se nedivim. Choval se fakt pěkně slušně a oba kluci byli vlastně skvělí. Muselo jim to dát pěkně zabrat.

Takže jak Jitce, tak i oběma našim psíkům moc děkuju za krásnou procházku a skvělej pocit .